STRACH

Strach hraje v našich životech naprosto nezastupitelnou roli. Je velmi důležitý pro naše přežití. Může nám skutečně zachránit život. Vidíte auto, které se řítí. Strach projede vašim tělem. Ani nevíte jak, ale ocitnete se na druhé straně cesty v bezpečí. Náš mozkový kmen se postará o to, abychom reagovali na život ohrožující situace.

Strach se na fyziologické rovině projevuje zejména zrychlenou srdeční činností, změnou dechu, napětím, nepříjemnými pocity v žaludku, studeným potem, třesem, slabostí nebo dokonce i mdlobou.

V našich životech máme mnoho různých strachů. Některé jsou důvodné. Obvykle se vážou na nějakou naši osobní zkušenost. Ale existují i strachy bezpředmětné. Jednoduše nevíme z čeho máme strach. Takovém strachu se říká úzkost. Ta může náš život velmi limitovat. Navíc na fyziologické úrovni je spojena se svalovým napětím, žaludečními problémy, ale také výraznými kardiovaskluárními reakcemi. Tudíž není ideální ani pro naše tělo.

Přiměřený strach do našeho života patří. Ale pokud se necháme ovládnout strachem, náš život se může stát peklem.

Vím, že je někdy těžké se nebát. Obzvlášť pokud sledujeme televizi a posloucháme zprávy. Vidíme, co se všechno může stát. Čím víc negativních zpráv vidíme, tím víc se mohou zvyšovat naše obavy a strachy. Velkou roli hraje i naše osobní zkušenost. Něco zažijeme, třeba i v dětství a pak se prostě bojíme.

Strach je často i důvodem proč zůstáváme v nefunkčních vztazích. Bojíme se z existenčních důvodů. Nevíme, jak to zvládneme bez partnera či partnerky. Často se také bojíme samoty.

Paradoxně strach nás taky může blokovat v novém vztahu. Bojíme se, že přijdeme o osobní svobodu, bojíme se, že nebudeme dost dobří pro nového partnera, bojíme se dalšího zklamání, bojíme se, že to zase nedopadne… tak to raději ani nezkusíme.

Pokud strach ovládá náš život, může to být také proto, že nám chybí důvěra. Důvěra v různých podobách. Sebedůvěra, důvěra v druhé, ale i důvěra v život jako takový.

Strach má velkou oporu v našem egu.

Pokud se rozhodujete v některých fázích vašeho života, zeptejte se sami sebe, svého srdce, odkud pramení vaše rozhodnutí. Je vaše rozhodnutí ze srdce, rozhoduje láska nebo naopak ego a strach?

Už to budou dva roky co má dcera stála před rozhodnutím. Rozhodovala se jestli si nechá neplánované dítě. Její rozhodnutí bylo rozhodnutím lásky. Měla strach..opravdu se bála. Plakala, bála se, že nezvládne být matkou, že nedodělá školu, že nebude mít peníze…doslova se třásla strachem. Přesto nakonec vyhrála láska.

Dnes a denně se mnoho lidí rozhoduje pro lásku nebo strach. Strach z nového vztahu, strach z nejistoty od někoho odejít a ukončit vztah. Strach ze samoty. Strach, že přijdu o svůj život pokud budu s někým jiným. Strach o peníze. Strach žít život podle sebe.

Dokonce můžeme mít strach někomu napsat, že ho milujeme. Ano hluboko uvnitř sebe víme, že to tak je. Ale nedokážeme to. Bojíme se přiznat vlastní city, abychom se nestali zranitelnými. Naše životní zkušenost nás mnohdy velmi limituje. A tak v konečném důsledku můžeme přijít o část sebe. Protože pokud skutečně dovolíme strachu, aby převládl v našem životě, najednou tam není láska a důvěra. Nejen k tomu druhému, ale zejména k sobě samému. Ztrácíme se ve své vlastní nezranitelnosti.

Strach…je součástí našich životů a někdy víc než je zdravé. Je mocný a nás činí bezmocnými.

A tak se díky strachu zbavujeme štěstí a radosti. Nedovolíme si jezdit na koni, protože nás ovládl strach. Nelyžujeme nebo se vyhneme dalším sportům, protože máme strach, že budeme směšní případně nás blokuje vlastní strach ze selhání nebo jiný druh strachu. Ve výčtu bych mohla pokračovat.

Věřím, že každý z nás má šanci se postavit vlastním strachům. Je dobré si je uvědomit. Pochopit, že teď nás zrovna tento strach blokuje ve vyjádření sebe a svých pocitů. Teď nás blokuje v tom, abychom mohli žít život podle sebe. Odejít ze vztahu a uvolnit místo pro nějaký jiný. Najít si lepší práci nebo začít podnikat. Případně třeba jen začít se sportem nebo třeba napsat pravdivou zprávu někomu blízkému.

Dovolit si postavit se svým strachům tváří v tvář a některým dát vědomé sbohem. Rozloučit se a dopřát si život v důvěře, lásce a tím i vlastní zranitelnosti. Když potom přijdou naše poslední dny, můžeme se bez lítosti podívat zpět na svůj život a říct, ano žil jsem tak, jak jsem si přál žít. Můj život byl naplněný. A čím bude naplněný, záleží jen na každém z nás.

Mnoho lásky, důvěry a méně strachů ve vašich životech

Dáša