NEJEN ROZCHOD JAKO PŘEROD

Rozchody tak nějak patří k životu. Každý z nás nějaký zažil. A to v mnoha různých vztazích. Nejen rozchod mezi partnery, ale i přátelské nebo třeba pracovní, případně úmrtí v rodině. Nikomu se nevyhýbají, nikoho neminou. Dřív nebo později čekají na každého z nás.

Věřím, že zvládnout rozchod je pro mnohé z nás opravdu zatěžkávací zkouškou. Přelom, který hodně bolí, stojí nás spoustu sil a často si z něj odnášíme mnoho šrámů nejen na duši.

Přesto vím, že rozchod může být také velkým darem a transformací. Proměnou, kterou si projdeme a na konci vyjdeme daleko silnější, odolnější, později spokojenější se svým životem a s vědomou volbou, kterým směrem se dáme.

Není to však hned. Někdy je potřeba čas. Ve své podstatě jde o takové iniciační období. Přerod z jednoho stavu do druhého. Z partnerského života do single života. Z pracovní pozice do jiné. A mnoho dalšího.

Je na nás, kolik si z toho odneseme. Máme ve svých vlastních rukách jaký ten přerod bude. Jestli si ve svém nitru ponecháme zlomené srdce nebo si ho dovolíme postupně zahojit. Je na nás jaké přesvědčení o vztazích budeme dál přiživovat a které vědomě pustíme a vyměníme za jiné, funkční.

Není to jednoduchý proces. Na konzultacích a rituálech s nimi seznamuji moje klienty. Jde o tyto kroky:

1. Přijetí, že vztah skutečně skončil. Je prostě konec.
2. Emoce, které přichází a odchází. S různou intenzitou a naprosto rozdílné. Od radosti na konci, po smutek, pocity viny, vztek a hněv. Jejich postupným odkrýváním, zpracováním a uvědomováním se vztah čistí a uvolňuje z pevného emočního sevření.
3. Přijetí odpovědnosti za vztah i za jeho konec. Přesunutí z toho, komu se věci dějí, do toho kdo si je spolutvoří.
4. Přeformulování a nalezení pozitiv.
5. Obnova s novým začátkem.

Tyto kroky se dají velmi dobře uplatnit i dnes. Každý z nás si prošel případně prochází první fází odmítání vidět realitu tak, jak je. Rovněž se objevily a objevují různé emoce. Od vzteku až po obviňování všech možných z toho, co se teď děje.

Věřím, že mnozí se už posunuli do další fáze, kterou je přijetí odpovědnosti. Každý samozřejmě i tuto fázi může pojat po svém. Pro některé z nás to znamená, že dodržujeme různá omezení, jiní jsme se vrhli do on-line vzdělávání, šití a mnoha dalších úkolů. Nečekáme pasivně, co nám kdo dá, jak to kdo vymyslí a udělá, ale děláme co můžeme.

K dalšímu bodu se někteří posouváme rychleji a jiní pomaleji. Někteří už dnes dokážou vypočítat x pozitiv, který jim současný stav přinesl. Jiným to jde stěží. Pozvala bych nás k tomu, abychom byli trpěliví. Někdy to není na první pohled viditelné. Objeví se to postupně, pomalu a často až s odstupem to dokážeme správně vyhodnotit. Buďme všímaví.

Pak s radostí uvítáme nové začátky. A jaké budou záleží na nás. Věřím však, že každý si můžeme vybrat, jak z toho vyjdeme. Možná budeme mít méně peněz na účtech, o něco přijdeme, ale zase se naučíme něčemu novému a možná i důležitějšímu.

Naučíme se být vděční za maličkosti, které jsme už úplně ve svých plných životech přehlíželi.

Pár měsíců zpět jsem vedla seminář v jednom korporátu. Bavili jsme se o vděčnosti. Sdílela jsem vděčnost za úžasnou snídani, kterou jsem před seminářem měla. Čaj, voňavý muffin, jogurt a fresh džus. Já sama v právě otevřené kavárně, kde všechno krásně vonělo kávou. Jeden z účastníků mi řekl, že mu to nepřijde nijak výjimečné. Že to si může dát každý den. Cítila jsem to jinak. Ještě dnes si vzpomínám na ten krásný voňavý okamžik.

Uplynul krátký čas a dnes ani on nemůže.

Často až něco ztratíme, tak si uvědomíme, jaké to bylo. Až přijdeme o partnera nebo jen o tu pravidelnou ranní kávu, za kterou už vděčnost nepociťujeme, pochopíme, jak je všechno pomíjívé a jak to bylo skvělé. Jak je dobré si to užít, když je to možné.

Užijme si teda teď toho, co máme a co je možné. Buďme vděční za jídlo, které máme, za zdraví, děti, dobré knihy a daleko víc. Hledejme každý den maličkosti, které stojí za to. Rozkvetlá kytka, dobrý film, sluníčko. Včera jsem viděla film, kde zmiňovali, že sv. František dokázal vidět krásu tam, kde ostatní neviděli. Inspirujme se.

Za nějaký čas znovu budeme chodit na pivo, na zahrádku, objímat kamarádku, dávat si dobré snídaně… a věřím, že si je opravdu dokážeme pořádně užít a vychutnat.

A že to není jednoduché?

Není. Jasně, že není. Přerod je velmi blízko porodu. A který porod je bezbolestný. Navíc se přerod děje v mnoha různých rovinách. Nejen pracovně, osobně, ale ve vztazích. Některé vztahy totálně rozbije a jiné posílí. Vidím už i sama na sobě, jak některé vztahy se znovuobnovují a jiné umírají. Ty, co přežijí budou však silnější, pevnější a trvalejší. Naopak ty co skončí, by stejně dřív nebo později skončily. Buďme tedy otevření a vnímejme co se děje bez zbytečného hodnocení.

Čas teprve ukáže.

S úctou

Dáša

PS: Jestliže si nevíte rady s některou fází vaší cesty, napište, ráda vás formou konzultace podpořím a provedu (dasa@mujrozchod.cz).