MOŽNOST VOLBY

Včerejší den byl ve znamení semináře Konce jako nové začátky. Stále mé oblíbené téma. Velmi ráda pomáhám lidem uzavírat kapitoly v jejich životní knize a otáčet nové listy.

Znovu jsem si uvědomila, jak máme po celý život možnost volby. Každý den, každou hodinu, minutu, sekundu se můžeme rozhodnout, jak nám bude. Nezáleží na okolnostech, ale na našem vnitřním nastavení. Na pohodě, kterou dokážeme vytvořit uvnitř sebe, i když venku je zrovna déšť.

Neměla jsem to tak vždycky. A i dnes se občas objeví dny, ve kterých na chvíli uvěřím tomu, že to nejde jinak, že já za to nemůžu nebo snad nemám na danou situaci žádný vliv. A prostě se něco stalo a mně teď není dobře.

Jsem vděčná, že takových okamžiků je méně a méně.

Dnes už prostě vím, že všechno se děje, jak má. Přestože nemám vliv na všechny události, prostřednictvím svého osobního postoje, je dokážu lépe zvládnout. A díky tomu se mi žije lépe.

Když jsem včera stála v koloně a vypadalo to, že začátek semináře nestihnu, zůstala jsem v klidu a pohodě. Dnes mi přestal fungovat telefon, který potřebuji na zítřejší cestu a opět mě to nechává klidnou. Spoustu každodenních zážitků, které bych dříve označovala negativně, dokážu zvládat s větší lehkostí. Prostě a jednoduše se z toho nepo….

Klíčové pro mě bylo přijmout to, že si svůj život tvořím. Přesunout se z role oběti, které se věci dějí, do role někoho kdo věci tvoří. Přijmout odpovědnost za sebe, svůj život, rozhodnutí i postoje a daleko víc.

Když jsem uvěřila tomu, že si svůj život tvořím, začala jsem víc přemýšlet nad tím, jaký život chci mít a jak si ho chci vytvořit. A daří se mi to. Dostala jsem se na vlnu vděčnosti, vlnu zajímavých synchronicit, které mně do života přináší neuvěřitelné příležitosti, lidi a přátele. Ideální stav je dokázat přijmout věci, které se ději, jak kdybychom si je vědomě vybrali. A to se snažím žít.

Samozřejmě i mně přichází různé myšlenky. Objevují se bez toho, že bych je zvala. Najednou jsou tam. Ale důležité je si uvědomit, že jsou to jen myšlenky. Je dobré nepovažovat za pravdivé cokoli co se v hlavě objeví. Situace, kterou prožíváme totiž sama o sobě nešťastná není, ale teprve to, co si o ni myslíme, z ní dělá nešťastnou. Dobré je pochopit, že nešťastnou jsem právě nikoli kvůli situaci, která se stala, ale kvůli myšlence, kterou jsem ve své hlavě stvořila.

A jaký je recept na neštěstí vytvořené v našich hlavách?

Přítomnost. Totální a okamžitá. Vědomé dýchání, vnímání vlastního těla, práce, procházka, milování, hraní s dětmi, vaření, běhání nebo sdílení s kamarádkou. Cokoli co vytrhne naši mysl z klubka minulosti a budoucnosti. Z pochybností o sobě, druhých, některých situacích a rovněž z vytváření strachu z toho, co teprve přijde.

Přítomnost chce trénink. Dokázat se plně odevzdat současnému okamžiku nás nikdo neučil. Ale je to to nejlepší co můžeme nejen pro sebe udělat. Být tady a teď. S radostí dýchat, tvořit a prožívat oka mžik. Nehodnotit věci na dobré a zlé. Jen připustit, že se prostě dějí. A jak zázrakem objevíte kouzlo života. Kouzlo přítomného okamžiku, který nám často i v “nevydařených” věcech přináší něco nového a kouzelného.

A když se opět objeví pochybnosti a hlas v naší hlavě začne hodnotit, pak se jen jednoduše nadechněme a vydechněme do mnohdy tajuplné přítomnosti.

To nám všem ze srdce přeji

Dáša