Škola Život

Život je cyklický i já jsem… Poslední dobou je to se mnou stále častěji… Chci o tom psát. Chci o tom mluvit. Cykličnost nejen v mém těle, ale i v mém životě. Cykličnost je totiž hlavní předmět školy, kterou studuji. Škola jménem ŽIVOT.
Většinu času se mám opravdu moc hezky. Cítím velkou vděčnost za svůj život, za všechny blízké. Za to, jak se mi daří pracovně i osobně. Jsou dny, kdy si užívám své holčičky, práci, mé projekty, psaní knížek. Všechno mi jde snadno a mám pocit, že dokážu cokoli na světě. Občas tyto dny s radostí sdílím se všemi svými přáteli na sociálních médiích. Jak se říká sdělená radost, dvojnásobná radost.

Ale i můj život má stinné stránky.

Jsou dny, kdy se propadám někdy až na dno. A to jsou ty chvíle, kdy hledám světlo na konci tunelu.

Je to čas, kdy si uvědomuji, že jsem sama. Čas, kdy se najednou objeví 150 věcí, které musím vyřešit v práci a do toho řeším něco kolem dcer. Kdy mám migrénu a vím, že musím se psem a do toho mi přijde zpráva od kamarádky, že potřebuje podpořit. Chvíle, kdy řeším záležitost kolem domu, které by pro muže byli srandou a do toho někdo volá. A mnohem víc.

Jo i v mém životě jsou okamžiky, kdy se dějí ne zrovna příjemné věci. I v mém životě jsou chvíle, kdy pláču. Okamžiky, kdy si kamarádce či kamarádovi stěžuji. Chvíle, kdy mám pocit, že nic nemá smysl. Chvíle, kdy se ptám proč? Čas, kdy se pídím po smyslu existence a daleko víc. Hledám vysvětlení a pochopení všeho co se děje.

Ano často přemýšlím nad sebou, svým životem, svými zkušenostmi i lekcemi. A přijímám výzvy, které přichází. Někdy s větší pokorou, jindy s jistou nelibostí. Někdy se mně učitelé líbí víc a jindy méně. Dokonce se na ně někdy i zlobím. (K dobru si můžu přičíst, že se jim pak vždycky omlouvám).

Jedno vím docela jistě zdaleka nejsem dokonalá. Naštěstí už taky vím, že po dokonalosti ani neprahnu. Není to můj cíl.

Co chci je žít v souladu se sebou.

– žít to, co cítím

– s láskou říkat co si myslím

– být pravdivá k sobě

– žít v pravdě

– být laskavá k sobě i druhým

– být odvážná a jít svou vlastní cestou

– přijímat temné stránky

– milovat a být milovaná

A až příště na sociálních sítích uvidíte spoustu vysmátých fotek, věřte, že i já nebo kdokoli jiný občas prožíváme své “temné” dny. To jsou ty okamžiky, které nefotíme a nesdílíme. Respektive sdílíme, ale jen s opravdovými přáteli. Ne jen facebook přáteli.

To jsou ty chvíle, kdy najednou pochopíme kdo je našim přítelem. Chvíle, kdy můžeme někomu zavolat a říct mu, jak se cítíme. A ten druhý nás vyslechne bez posuzování a odsuzování.

Jsem moc vděčná, že pár takových přátel ve svém životě mám. Protože když se brodím v hovnech, potřebuji, aby mně někdo podal pomocnou ruku a pomohl mi ven. Abych to zase příště mohla udělat já.

A o tom je přátelství.

Pečujte o ně! Zavolejte si někdy jen tak, dejte si společně kávu, procházku. Jestliže máte opravdového přítele, starejte se o vaše přátelství.

V životní škole totiž každý z nás občas podporu potřebuje.

S úctou

Dáša