PŘÁNÍ A SNY K MÁNÍ

Už víc než pět let vedu seminář Tvorba vize a Seminář přání.

Proč je dobré si přát? Jde o jednu z cest, jak si tvořit svůj život. Rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými lidmi je v tom, že jedni přemýšlí nad svou budoucností, mají své sny, cíle, vize a ti druzí se nechají “vláčet osudem”. 

Sama si visionboard tvořím už víc než 8 let. Každoročně na konci roku přemýšlím. Balancuji. Vyhodnocuji letošní rok a zamýšlím se nad tím, kterým směrem se vydám v tom příštím roce. A neuvěřitelně se u toho bavím. Baví mě hrát se a ještě víc mě baví své sny žít. Užívám si nejen cílů, ale hlavně cesty, která k nim vede.

Od doby co visionboard tvořím se můj život změnil. A se změnami pomáhám i mým klientům. Baví mně ukazovat lidem cestu, jak žít život podle sebe. Ale nejen to. Jak žít život v souladu se svými dary a talenty. Protože tehdy si myslím, že se skutečně věci dějí a sny naplňují.

Neučím lidi, jak si přát velké domy, drahé auta a cestování po celém světě v okamžiku, kdy je jejich život v troskách a potřebují se odrazit od dna. V každém životním okamžiku jim pomáhám vidět světlo na konci tunelu. Někdy je to o změně ve vztahu, jindy o změně pracovní. Ukazuji jim, že je možné jít svou cestou. Pustit své strachy. Dovolit si znovu snít. A hlavně své sny začít aktivně tvořit a žít.

Na semináři a při konzultacích hledáme co je to “jejich”. Věřím totiž tomu, že naše vize se plní v okamžiku, kdy jsou v souladu s našim úkolem. 

Myslím, že jsou tři stádia v tvorbě vlastního života a přístupu k němu:

1. Lidé nepřemýšlí nad budoucností. Žádné sny a přání nemají. Žijí den za dnem. Případně mají své přání v rovině snění. Nemluví o nich, maximálně jednou za čas. Spíš ve smyslu “kdybych měl peníze tak bych…”. Sami nevěří tomu, že se to může stát. Někdy to dokonce i komentují slovy: “Na to nikdy nebudu mít.” nebo “Ráda bych tam jela, ale to se mi nikdy nepodaří”. Tito lidé si svůj život netvoří. Jsou většinou v roli oběti a věci se jim dějí.

2. Lidé přemýšlí nad svou budoucností a aktivně ji tvoří. Někteří si tvoří své mapy přání, jantry, visionboardy. Jiní si píší své cíle do diářů. Další o tom společně v rodině hovoří. Mají směr. Ví kam jdou. Obvykle ví co je čeká v příštím roce. Postupně krok za krokem své sny a vize naplňují. Znají prostě svůj cíl a dokážou své cesty k němu směřovat. Většinu svých snů i realizují, zejména pokud si dokážou přát v souladu se sebou.

3. Lidé, kteří se napojili na svůj životní proud. Jedou na vlně. Mají své poslání, ví co je naplňuje a baví. Obvykle si již netvoří visionboardy a jantry, ale neznamená to, že nemají své cíle a sny. Jednoduše je žijí. Den za dnem. Jsou v proudu samotného dění. 

Při práci s klienty narážím ještě na jednu kategorii lidí. Jsou obvykle mezi stupněm 1 a 2. Lidé, kteří tvoří své visionboardy, na které si dávají sny a přání někoho jiného. Co tím myslím? Neznají své. A hlavně neznají své proč. Jednoduše jen chtějí od života víc. Lepší auta, domy, více peněz. Beze smyslu. A často proto nic moc nedělají. 

Je pravdou, že kam zaměřujeme pozornost, tam to prostě jednoduše roste. Takže i tady se mohou sny plnit. Obvykle však místo nového Mercedesu v garáži, který mají na své jantře, se s ním denně potkávají na silnici nebo něco podobného. Jednoduše nestačí si vystříhat obrázky z časopisu a dát je na papír. 

Potřebujeme prostor pro spojení se sebou, svými dary. A pokud se dokážeme skutečně dobře propojit, pak je téměř všechno možné. Sny se pak jednoduše stávají skutečností.

A to nám všem přeji.

S láskou a úctou

Dáša

PS: Seminář přání je letos jen pro zpřízněné duše a „přátele“.

V případě zájmu napište na můj e-mail: dasa@dagmarkozinova.cz