BÝT POUTNÍKEM
Stala jsem se poutníkem. Pouť člověka změní. Jak řekla moje kamarádka: „Život nyní dělím na život před poutí a život po pouti”. Putovat totiž neznamená vystoupit z komfortní zóny, ale znamená vstoupit do naprosto odlišné dimenze než na jakou jsme běžně zvyklí. Najednou totiž není nic důležitějšího než cesta po které jdete. Pouť se dotkla mého srdce, stejně jako každý poutník, kterého jsem na cestě potkala, a se kterým jsem šla. Zážitky, které se nedají popsat, vysvětlit a přenést. Přesto si dovolím v pár řádcích zachytit malý zlomek z prožitého. Pouť je totiž léčivá.
Co jsem zažila a co jsem se tedy naučila…
- Čím těžší batoh máme, tím víc toho neseme na zádech. Není potřeba sebou brát všechno. Na cestě si člověk vystačí s málem. Nakonec i způsob, jak se balíme, co si do batohu dáváme, vypovídá o našem životě i o naší schopnosti se některých věcí vzdát. Je zajímavé pozorovat, jak si někteří lidé do svého batůžku přidávají a mnohdy i během cesty. Nabízí se tady jistá paralela s našimi životy. Kolik jsme toho vlastně schopni unést? A proč si tak moc nakládáme? Nestačilo by nám všeho prostě a jednoduše míň?
- Malé smítko v botě, může způsobit docela dost nepříjemností i třeba v podobě puchýřů a znepříjemnit nejen cestu. A tak je to i v životě. Docela malá, bezvýznamná temná myšlenka se může rozrůst a za chvíli může ovládnout celou naší mysl. Je potřeba botu vytřepat a stejně tak vynést odpadky ze své hlavy. Vyčistit hlavu. Během cesty se to samovolně děje. Po pár dnech máte prázdno a hlava je vyčištěná.
- Stačí jít krok za krokem. I když je cíl daleko a zdá se nedosažitelný, stačí se jen soustředit na tady a teď a zase jen zvednout nohu a posunout ji. Nakonec všichni do cíle dorazí, pokud to tedy nevzdají. Krok za krokem. Nezáleží ani tolik na rychlosti, jako na vytrvalosti. Mnozí lidé vzdají své podnikání, přestože už se blíží k cíli. Při tom stačí jen setrvat.
- Špatné počasí neexistuje, jen nevhodné oblečení. Dá se jít v dešti, větru, mlze i na sluníčku. Počasí vytváří naprosto ojedinělou příležitost pro zesílení všech možných prožitků. Někdy nás zpomalí a jindy popožene.
- Ve dvou se to lépe táhne. V tomto případě platí 100 %. Mnozí odmítají pouť ve skupině a chtějí jít sami. Ve skupině však neznamená, že jdete celé dny s někým. Můžete si kdykoli udělat prostor pro sebe. Jít hodinu, dvě nebo klidně i celý den sólo. Ale máte možnost se k ostatním přidat. Sdílení se může stát zajímavou částí poutě a sebepoznáním. Pokud přijde jakákoli krize, druzí poutníci pomůžou s jejím překonáním.
- Když je nejhůř smích léčí, uvolňuje bolest, napětí, mění vnímání světa. Někdy se opravdu stačí jen zasmát. Ze srdce si to dovolit. Se smíchem najednou člověk všechno vnímá jinak. Doslova se dobíjí baterka a velmi rychle mění nejen energie, ale i pohled na svět.
- Příroda a zelená uzdravuje. Celodenní pobyt na čerstvém vzduchu je benefit nejen pro naše plíce. Pohled na lesy, louky, trávy, moře, vinice, je velmi uklidňující pro celou nervovou soustavu.
- Chůze je prospěšná pro celý pohybový aparát. Každým dnem se kondice zlepšuje. Svaly bolí, ale uvolňuje se napětí, které je často způsobené stresem. Můžete vnímat vděčnost těla za pohyb.
- Poutníci se zdraví a přeji si dobrou pouť. Cizí lidé se zastaví, společně sdílí a to i hluboké osobní příběhy. Tyto setkání a pohledy jsou důležitou součástí poutě a dotýkají se našich srdcí. Setkání, slova, objetí, dojetí, samovolně tekoucí slzy se vtisknou do vzpomínek každého poutníka. Tváře poutníků se v průběhu poutě mění. A nejen tváře. Pouť se dotýká našich srdcí.
- Laskavost je nakažlivá. Někdo pomůže vám a vy potom pomůžete někomu jinému. Světlo, které ve vás na pouti začne svítit se šíří dál i po návratu. Jen v naší partě jsme zažili mnoho drobných laskavostí, které druhým lidem vylepšilo den.
`Přeji všem poutníkům, aby si co nejdéle uchovali otevřené srdce, změněné vnímání světa a světlo tak šířili dál ve svém životě. A všechny ostatní, kteří cítí volání, srdečně zvu na další poutě, které proběhnou v roce 2023. Už dnes se můžete předběžně přihlásit.
Těším se. S láskou a úctou
Dáša
