STRACH JAKO MAGNET

Vracím se z dovolené na Bali. Už po cestě tam jsem věděla o koronaviru. Na letištích jsem četla různá doporučení, vyplňovala formuláře, odpovídala na otázky ohledně zdravotního stavu. Na Bali do mého odjezdu nebyl žádný případ.

Nepociťuji strach ani obavy. Vím, že se něco děje. Ale mám pocit, že se mě to zase tolik netýká.

Při návratu domů se však spouští lavina. Informace o počtech nakažených a podobně se zhušťují tím, že se nemoc objevila v Itálii. A to už je přece jenom blíž než Čína a jiné země. Dozvídám se, že jsem nezodpovědná. Začínám pročítat různé stránky, abych tedy byla v obraze. 

A najednou cítím, jak se blíží a zaplavuje moje tělo. Obavy, které postupně s množstvím zpráv určitého typu, začínají přerůstat ve strach. Začínám přemýšlet nad budoucností. Nad prací. Co děti. Co moje mamka. 

Naštěstí tento stav trvá jen chvíli. 

Uff. 

Uvědomuji si emoci, která se objevila v mém těle. Znám ji. Není se mnou poprvé. Dýchám. Přijímám ji jako informaci. 

Vím, že se s tím dá něco dělat. Dokážu s ní pracovat. Navíc mám v životě i na facebooku skvělé přátele. Začínají sdílet články od různých doktorů, kteří nešíří paniku, ale naopak uklidňují. Jsem vděčná, že jsem se naučila myslet kriticky. Vědomě si vybírám, že budu věřit těmto článkům. Uklidňuji se. Do mého těla se vrací rovnováha.

Navíc i hlavou logicky si dokážu zdůvodnit, že není důvod k panice. Neznamená to, že nebudu obezřetná.

Jak tedy pracovat se strachem v souvislosti s touto nemocí?

1. Uvědomit si, že je s námi a začíná ovlivňovat a řídit náš život.
2. Pochopit, že je to naše emoce. Je na nás, jak s ní budeme pracovat.
3. Dopřát si chvilku zamyšlení a uvědomit si čeho se skutečně bojíme (možná uvidíme nějaké strachy z minulosti, které jsou zase s námi.)
4. Vzít si z toho ponaučení.
5. Prodýchat to, když se objeví. Obracet pozornost k vlastnímu tělu. Jít do akce. Něco tvořit, pracovat, sportovat, být aktivní. 
6. Nečíst víc než je nutné. Nesjíždět celý den všechny zprávy. Najít si důvěryhodný zdroj a případně ten sledovat.
7. Přijmout to. Uvědomit si, že jsou věci, které můžeme ovlivnit a naopak některé, které ovlivnit nedokážeme. Můžeme ovlivnit svoje cestování, hygienu, případně chování v případě nemoci. Neovlivníme, jestli a jak rychle se k nám vir dostane. 
8. Uvědomit si, že strach může být jako magnet. Ovlivní naši pohodu, zvýší míru stresu v našem životě a tím v konečné fázi oslabí i náš imunitní systém. 

Je tedy jen na nás jak se k tomu postavíme. Myslím, že je důležité zachovat chladnou hlavu a žít dál své běžné každodenní životy. Nepodléhat panice a hlavně ji nešířit. 

Nakonec víme, že pozitivní postoj, přístup založený na hledání pozitiv byl užitečný i v horších životních situacích. Vzpomeňme na V. Frankla v koncentračním táboře a jeho knihu A přesto říci životu ano. 

Říkejme životu ANO. 

Dovolme si i dnes pociťovat vděčnost. Radovat se. Milovat. Smát se. Buďme přítomní při všech činnostech, které v průběhu dne děláme. I to je jednou z cest, jak naše obavy a strach zahnat do kouta. 

A důvěřujme. Sobě. I životu. Přinese nám takové životní zkušenosti, které potřebujeme. 

S úctou 

Dáša

PS: Seminář Síla ženy, kde se podíváme i na svoje limity. Navíc teď 2 ženy za cenu 1. Více informací zde.