Z DENÍKU „SILNÉ“ ŽENY
Není to tak dlouho co jsem slyšela od jednoho známého, že většina mužů se shodují na tom, že nemají rádi silné ženy. Takové ty, které chlapa nepotřebují, protože si umí se vším poradit. Vydělávají dostatek peněz, poradí si s domácností a celkově působí dojmem spokojené, samostatné a silné ženy.
Uvědomila jsem si, že přesně tak by někteří mohli popsat i mě. Rozhodla jsem se tedy, že vám dám nahlédnout pod pokličku takové silné ženy.
Tak třeba minulý týden. Přestože jsem trávu sekala už mnohokrát, věděla jsem, že mě ještě jedno sekání čeká. Nebylo jednoduché v nabitém diáři najít volný čas a zkombinovat to s vhodným počasím. Nakonec se podařilo.
S nadšením jsem vytáhla sekačku z garáže. Nastartovala (ano připadám si opravdu silná když se mi to podaří :-)..) a vyrazila. Teda ještě před tím jsem posbírala hromadu jablek. Některé plesnivé přihodila do pytle, jehož odvoz – odnos mě čeká. Přemýšlela jsem nad směrem sekání a měla radost, že mám čas a ještě vyšlo počasí. Dokonalé. Posekala jsem asi 5 metrů když sekačka zdechla.
Co teď? Před 2 měsíci jsem měla podobnou zkušenost. Nakonec můj ex ji musel opravit. (Víte jaké to je? Žádat bývalého ex o pomoc? :-)…) Naštěstí mám zkušenosti “silné a velmi samostatné” ženy. Takže jsem donesla kanystr a dolila benzín. Před nastartováním jsem se pomodlila, aby to byl opravdu jen benzín. Uff. Byl.
Hurá. Pokračuju v sekání. Trávy a listí bylo tolik, že jsem musela každou chvíli zásobník vysypávat. Jenže najednou byl prázdný. Prostě nic. Pravdou je, že se mi zdálo, že to od sekačky nějak odlétává. 🙂 Takže jsem přemýšlela co s tím.
Má to snad nějaké nastavení, které to jen seká a nesbírá? Možná jsem ho omylem zmáčkla. Prohlížela jsem si sekačku a nic podobného neobjevila. Myslím, že jsem se na sekačku dívala jak na nejmodernější a nejsložitější stroj na světě. Přesto jsem tam nic takového neobjevila. No nic. Zkusila jsem sekat znovu. Zase nic.
Oddělala jsem kryt. A ejhle. Ucpaná tráva. Logicky. Mokrá tráva není prostě ideální na sekání. S trochou obav jestli mně to nemůže amputovat ruku (fakt mě to napadlo….raději jsem tam dávala jen jednu ruku 🙂 ) jsem ji postupně vydělala. A olalá sekačka jela a sbírala. Teď jsem se teprve cítila jako silná a schopná žena. Dokázala jsem vyřešit problém se sekačkou.
V půlce zahrady mě začal můj optimismus přecházet. Bylo chladno, takže jsem se dobře oblékla. Jenže teď jsem cítila, jak se začínám potit (což mi nevadí jedině v sauně, jinak to opravdu ráda nemám.) Pytle těžkly, sekačka byla čím dál těžší, trávy a listí čím dál víc. Navíc se pomalu začalo stmívat. Nevěděla jsem jestli mám plakat nebo nadávat. Slza ukápla, pár vulgarit taky. Nakonec jsem se rozhodla, že mi ani jedno nepomůže trávu dosekat. Bude lepší když prostě ještě chvíli zaberu a bude hotovo.
Podařilo se. Dosekala jsem. Uklidila trávu. Naložila pytle do auta a vezla ke kontejneru. Nepatřím mezi nejvyšší tudíž jsem musela pytle s mokrou a těžkou trávou dávat vysoko nad hlavu. Přestože jsem je nenaplnila plné, protože to nebylo poprvé co jsem trávu vyvážela, některé byly těžké. Jednu chvíli to vypadalo, že celý obsah skončí na mé hlavě. Nakonec se podařilo a já si konečně radostně prohlédla své dílo. Skvěle posekáno. Dobrá práce. Zvládám to. Dokážu se o všechno postarat i sama.
Když jsem se vracela ze zahrady, můj pohled upoutala rýna. Ještě větší pozornost přitáhl roh v mém domě, který se začíná celý oloupávat. No jo. Čeká mě další oprava. Chvíli to ještě počká. Teď si lehnu do teplé vany.
Když jsem z vany vylezla, cítila jsem, že mám ještě víc síly než před tím. :-)… než jsem zjistila, že nejde topení. Tak jo. Do sklepa. Samozřejmě kotel nejel. Jak mě to jen Peťa učil. Musím prostě někam strčit špendlík a kotel restartovat. Dívám se na kotel a nevidím žádný prostor kam by se dal špendlík strčit. Nebudu mu zase kvůli takové blbosti volat. (Musím podotknout, že mi i tak často pomáhá.)
Po chvíli mně dochází, že musím oddělat kryt. 🙂 A ano mám to. Jenže dnes to nejde. Prostě se mi nedaří slyšet zacvaknutí. Kreativně přemýšlím jestli to nepůjde vyřešit nějak jinak. Nakonec otáčím špendlík a širší částí se mi daří daný čudlík zmáčknout a kotel nahodit.
Hurá. Mám slzy v očích. Opravdu nebudeme s Eli v 19 a míň stupních. Cítím se skvěle.
Jdu napsat nějaký článek. Topení studené. A ano první co kontroluji jestli je otočené správným směrem. Zkontroluji i ostatní topení. Naštěstí jedou. Dnes to už nějak v pracovně vydržím a uvidím co bude zítra. Třeba se nějak umoudří.
Zítra školím a sedím u studeného radiátoru. Mám krásné téma, které mě naštěstí hřeje víc než topení. Taky mám deku a dost teplé ponožky, abych během 4 hodinového webináře nenachladla. I tak cítím, že mám zkřehlé ruce. Odpoledne prosím tatínka mé dcery o opravu. (Nebudu psát o tom, že mezi tím mi přestala jít tiskárna a sušička odmítá poslušnost už nějaký ten měsíc.)
Samozřejmě jako silná žena dokážu správně vyhodnocovat. Činnosti rozděluji do 3 kategorii:
- Urgent – zvládnu sama
- Urgent – nezvládnu sama
- Můžu někoho poprosit?
- Potřebuje to odborníka – jde o větší opravu
- Mám na to
- Nemám na to
- Neurgent – to prostě počká
Někdy se jednotlivé kategorie mezi sebou promíchají. A to jsou teprve potom opravdové zážitky. Možná někdy v budoucnu posdílím.
Pravdou však je, že mnoho činnosti končí v kategorii 1.2. Jsem opravdu vděčná, že mi má práce umožní v případě nutnosti odborníka povolat.
Takže mám motivaci. A ano dokážu pracovat i 12 hodin denně. Dokonce i několik víkendů po sobě. Dělám práci, kterou miluji a navíc mě umožňuje bydlet dál v domě, cestovat a mnohem víc.
Vím, že mám možnost volby. Můžu se rozhodnout a jít bydlet do bytu. Možná to jednou i udělám. Do té doby se však dál budu bavit svou prací, péči o děti, můj dům a jejich domov. Protože to my silné ženy prostě děláme. A ano někdy u toho i potečou slzy a nejen slzy štěstí.
Nejsem však jediná. Tisíce žen prožívají podobné příběhy. Některé jsou i víc vtipné, ale jiné jsou daleko spíš k pláči. Nezapomínejme prosím na to.
Na závěr vzkaz pro muže, kteří “nemají rádi silné ženy”. I silná žena rozkvete do ženské jemnosti a krásy, když bude mít vedle sebe silného muže.
S láskou a úctou
Dáša
PS: Baví vás mé psaní? Mrkněte na mé dvě knihy zde.
