VALENTÝN TROŠKU JINAK

Letošní Valentýn byl pro mě jiný. Většinu dne jsem ho strávila sama. Některé prožitky však byly o to hlubší.

Ráno jsem se vzbudila v Beskydech.

Vyhlédla jsem z okna a viděla, jak se sněhová peřina za noc ještě víc načechrala. Po snídani jsem vyrazila na procházku. Kráčela jsem cestou do kopce. Procházela kolem domků, chat a směřovala k lesu. 

Za lesem začalo vykukovat sluníčko, které se odráželo na kopcích i na sněhu a vytvářelo překrásnou atmosféru. Až jsem měla chvíli pocit skutečného ráje. Ticho a klid. Jen křupání sněhu pod mými nohami. 

Vnímala jsem plnými doušky přítomnost. Totálně jsem se ponořila do okamžiku. Najednou nic nebylo důležitější. Stala jsem se součástí něčeho většího. Nebylo důležité jestli mám partnera, děti, co moje práce. Byla jsem jen já a příroda. Všechno se rozplynulo a zároveň splynulo do jednoho. 

Cítila jsem slzy, které jemně tekly po mé tváři. Slzy vděčnosti za možnost jen být. Slzy vděčnosti za můj život. Slzy vděčnosti za přírodu a takovou nádheru. 

Samovolně jsem se začala modlit. Modlitbu beze jména, o to s větší hloubkou. Modlitbu díků nikoli proseb, protože nic víc nebylo a není třeba.

S těmito pocity jsem přišla na křižovatku a viděla dvě možné cesty. Uvědomila jsem si, že je ve své podstatě úplně jedno, kterou cestou půjdu. Pokud cítím to, co cítím, odnesu si přesně tyto pocity sebou na jednu i druhou cestu. A bude to v pořádku. 

Pokud bych však cítila emoce jiné, šly by se mnou tyto. 

A tak je to i v našich životech. Do vztahů, do práce, do poslání. To, co je s námi, to, do toho dáváme. Pokud je to strach o toho druhého, strach o finance, touha po zisku nebo snad ambice být nejlepší, dokázat nejvíc a jiné, s touto energií fungujeme a budujeme své vztahy. Lehce opustíme přátelství, protože pro nás nejsou zárukou zisku. Strachem vytvoříme prostředí, ve kterém tomu druhému nebude dobře. Takto bych mohla pokračovat dál. 

Důležitá otázka, kterou si můžete položit: S jakým nastavením jste ve vztahu k sobě i druhým?

Je to nastavení pro nejvyšší dobro sebe, ale i druhých? Přestože možná nevyděláte tolik? Přestože může partner odejít, protože to bude pro jeho nejvyšší dobro? Přestože se někdy věci dějí jinak? Jste sami sobě dobrý přítelem? Dokážete vnímat, že štěstí je právě teď v přítomnosti a je otázkou naší volby?

Zajímavé otázky nejen při Valentýnu. Občas je dobré se na chvíli zastavit a dopřát si prostor pro revizi svého života. Čas říct sobě ano a stejně tak ano i všemu ostatnímu, co v životě chceme mít. A pokud něco končí, s láskou a úctou to pustit a jít dál. 

Pak už se soustředit na přítomnost. Dokázat si vychutnat okamžik, který je právě tady a teď. Třeba zrovna na procházce, při práci nebo s někým blízkým. 

Užijte si to.

S láskou a úctou nám to všem přeji

Dáša

PS: Pokud se potýkáte s různými nevyřešenými vztahy, emocemi – inspirujte se v mé knížce.