OPOJENI LÁSKOU

Každý z nás zažil pocit zamilovanosti. Čas, který je neuvěřitelně krásný. Čas, kdy omládneme, všechno nás baví. Máme pocit, že dokážeme nemožné. A toužíme po jediném…být s tím druhým

Zamilovanost je jedno z nejkrásnějších období v našich životech. Pamatujete si? Nebo třeba zrovna prožíváte?

Najednou je ve vašem životě ON nebo ONA. Někdo koho jste dlouho hledali nebo naopak ani jste netušili, že někoho takového můžete potkat. A váš život se mění. Máte pocit, že teď jste našli toho pravého. Konečně někdo s kým je mi dobře, někdo kdo ke mě patří. Ano chci s tímto člověkem být.

A prožíváte překrásný čas. Čas, kdy se vám rozbuší srdce když vidíte svou milovanou, svého milého. Období, ve kterém se vaše tělo změní. Funguje prostě jinak. Nemusíte tolik spát, víc se smějete, prožíváte krásné šťastné okamžiky. Dokážete spolu mluvit o mnoha věcech. Poznáváte se po tělesné stránce a zažíváte mnohá milá překvapení. Vaše tělo ožívá a pociťujete opojné vzrušení. Podle některých odborníků jste opojeni láskou. Tento stav často přirovnávají ke stavu, kdy si dáte drogu. Po krásném zážitku toužíte po další a další.

Dokonce jste ochotni překračovat svou komfortní zónu. Dokážete dělat věci, které byste obyčejně nedělali. Stranou jdou i vaše zvyky, najednou totiž nejsou tak podstatné. Důležité je, aby ten druhý byl šťastný, aby vám bylo dobře.

Obvykle se v tomto období stáváme někým jiným, než ve skutečnosti jsme. Snažíme se prostě zalíbit. Nasazujeme si různé masky, ve snaze partnera uchvátit, zajistit si jeho náklonnost. Přehlížíme co nám vadí a tolerujeme to, co v “normálním” rozpoložení nejsme ochotni tolerovat. Máme pochopení pro nedostatky svého protějšku. Ve své podstatě je vlastně nevidíme. Máme zatměno.

Ve své podstatě je to tak dobře. Pokud bychom se vždy rozhodovali jen racionálně, možná bychom v mnoha případech zůstavali sami. Ale jak to udělat, aby láska mohla pokračovat?

Jak zajistit, aby procitnutí nebylo tak bolestné?

Jak se postarat o to, abychom si vzájemně ukazovali svou pravdivou tvář a i tak prožívali toto opojné období?

A je to vůbec možné?

Případně žádoucí?

Domnívám se, že to možné je a dokonce, že je to i žádoucí. Dovolit si být pravdivý. Od samého začátku se svým partnerem komunikovat. Všímat si svých reakcí i dílčích nelibostí. Vyzývat toho druhého, aby komunikoval ve chvíli, kdy se mu něco nelíbí. Chovat se zodpovědně ke svým citům, k sobě samému i druhému.

Co se totiž může stát, když tuto úvodní fázi prožijete v rozporu se sebou? Váš partner si vytvoří ideální představu o vás. A jakmile procitne, vztah se zhroutí. Sama jsem můj poslední vztah postavila na sexualitě. Pak nastalo období, kdy jsem se nechtěla milovat. A partner mi řekl, že pokud se spolu nebudeme milovat, nemůže se mnou zůstat.

Překvapující? Nikoli…náš začátek vztahu byl právě o ní. To byl důvod proč se do mě zamiloval. Není se čemu divit, že když se mu jeho sen rozplynul, měl pocit, že se zhroutil svět.

Obvykle se do toho druhého zamilujeme, proto, co nám dává na začátku. A často to bohužel později nedostáváme. A tak se naše vztahy hroutí a bortí. Měla jsem partnera, který byl ve společnosti velmi vtipný, zábavný. Ze začátku mě hodně naslouchal, málo kritizoval. Zamilovala jsem se a dalších 15 let prožila naprosto odlišně než jsem v úvodu očekávala. Nemohla jsem pochopit, jak je to možné.

To stejné může nastat pokud do vztahu vstupují lidé s nevyřešenou minulostí. Nebo někdo kdo očekává, že ten druhý mu přinese potřebné štěstí. Na začátku se nám totiž může zdát, že konečně budeme šťastní, protože prožíváme mnoho krásných šťastných okamžiků. Stáváme se závislým na tom druhém, který nám štěstí přináší. A pak když vystřízlivíme a druhý nám najedou štěstí nedá, hledáme někde jinde. Nevíme, že dlouhodobě spokojený člověk v páru může být za předpokladu, že umí být šťastný sám se sebou.

Poprvé ve svém dospělém životě jsem měla možnost být sama, bez partnera. A musím říct, že to byl překrásný čas. Užila jsem si ho. Cítila jsem se šťastná, spokojená a nepotřebovala jsem pro své štěstí nikoho jiného. Krásný čas plný mnohých uvědomění.

A s tímto vědomím vím, že jsem připravena budovat nový vztah. Vztah, ve kterém chci být od začátku autentická. Ukazovat svoji pravdivou tvář i mé temné stránky. Nechat druhého nahlédnout pod pokličku mých bolestí, smutků a ukázat mu i tu druhou stranu. To stejné očekávám od něho. Věřím totiž, že jen tak spolu mohou dva lidé vytvořit dlouhodobý vztah. A až jednou zmizí růžové brýle, které máme v úvodu nasazené, doufám, že nebudeme překvapení ani zklamaní. A řekneme si ano. Do tohoto člověka jsem se zamilovala. Tuto ženu miluji.

Každému z nás přeji ať si v úvodu vztahu dokážeme najít čas jen pro sebe. Mírně poodstoupit a říct si, ANO toto chci rozvíjet. Položit si otázku – ztrácím se? Nebo jsem stále sám sebou? A věřím, že toto krátké zamyšlení neohrozí krásný čas zamilovanosti, ale naopak ho posílí a vylepší. A to vám všem přeji.

S úctou

Dáša Kožinová

PS: A pokud máte stále pocit, že nejste připravení pro nový vztah, přihlaste se na rituál