KDYŽ NENÍ POLARITA TAK TO NEFUNGUJE

Ve vztahu musí existovat polarita mezi mužskou a ženskou rovnováhou. Dlouho jsem nechápala co to vlastně je. Když přemýšlím nad svým minulým vztahem, udělala jsem jednu zcela zásadní věc. Byla jsem více mužem než ženou. Pracovala jsem, vydělávala dost peněz, zajišťovala chod domácnosti, řešila vše podstatné. Jen jsem tak trochu zapomněla být ženou. Často jsem se potom divila, proč svého muže nepřitahuju, proč se se mnou nechce milovat. Ale uznejte sami, jak je obtížné u muže s normální orientací, najít potěchu v milování s mužem.

Žena by měla být zejména ženou. Měla by být tou květinkou, o kterou se její muž musí starat. Pamatuju si na začátky našeho soužití. Nákup jsem nosila sama, tašky jsem nosila sama. Přece nebudu volat příteli, aby mně pomohl. Nikdy nebylo nic, co bych nezvládla. Často jsem své tělo nutila do extrémních výkonů, dělala věci, které nebyly vhodné pro ženu a spoustu jiných nesmyslů. Přestože se na mě kvůli tomu zlobil, dělala jsem vše a ještě si myslela, že je to správné a že mě za to třeba pochválí. A on se naopak zlobil a často mě říkal, že když to tak chci dělat, ať si potom nestěžuju, že to dělám sama. Nechápala jsem. Přece nemám jinou volbu. Nemám jinou možnost, protože on tady zrovna teď nebyl, když jsem to chtěla udělat. A tak to šlo pořád dál a dál.

Propadala jsem se víc a víc do mužské energie, všechno jsem zvládala sama a byla na sebe pyšná. Často jsem pak seděla s kamarádkami a mluvila o tom, jak je to těžké, všechno zvládat. Paradoxně dokud sedíte a stěžujete si, tak je vše v pořádku. Protože jste na tom stejně blbě, jak všichni ostatní. V okamžiku, kdy se rozhodnete konat, udělat něco jinak, stáváte se divnou a jinou. V tom případě přestáváte být obětí svého života, ale jeho tvůrcem. A často tak můžete narazit na spoustu nepochopení. Rovněž mezi mými kamarádkami se objevilo spoustu takových, které komentovaly, že pro mě to bylo jednodušší, já mám jiné vzdělání, lepší práci atd. Ale sama dobře vím, že ani pro mě to nebylo jednoduché. I já jsem kdysi tvrdila, že to nejde, nezvládnu hypotéku, nemám kde bydlet a podobně.

Uvědomila jsem si, že klíčové je udělat rozhodnutí. Opravdu říct si tady a teď, chci změnu, chci lepší život, zasloužím si lepší život. A pak jít do toho. Neustupovat. Být připravena, že to nebude jednoduché, ale pokud to myslíme vážně, může to vyjít, prostě půjde to. Máme přesně takový život, jaký si dovolíme mít.