ŽIVOT SNU

Můj život je opravdu velmi plný. Dá se říct, že využívám čas, který mám k dispozici. S láskou se starám o své dcery a vnučku. Ale také všechny naše zvířata, kočky, psa a koně. S radostí pracuji na zajímavých projektech, spolupracuji s milými lidmi.

Ale nejen to…

Píšu články a dokonce jsem vydala knihu. Pečuji o náš dům. Jako každá jiná žena uklízím, nakupuji, připravuji jídlo a mnohem víc. Pro vlastní potěšení tancuji a jezdím na koni. Velkou vášní je pro mě cestování a vzdělávání. Navštěvuji zajímavé semináře, studuji vysokou školu a občas cestuji, s rodinou i bez.

Žiji život snů.

Přestože i do mého života patří temné chvilky. Okamžiky, kdy temnota zastoupí mou mysl. Dny, kdy mám pocit, že je všechno špatně. Dny, kdy se stanou různé nepříznivé události a můj život se najednou obrátí vzhůru nohama. Dokonce občas i pláču, bolestí, lítostí, únavou a vyčerpáním.

Přesto si troufám říct, že žiji život snů.

Není to tak dlouho, co jsem měla přednášku na vysoké škole. Svou přednášku jsem pojala jako prezentaci mé životní školy. Všechny zásadní životní situace jsem ukázala ve světle toho, co mi přinesli, co jsem se díky nim naučila.

A znovu jsem si uvědomila, že často když jsme na dně, nechápeme, co nám tato životní lekce má přinést, co nás má naučit, jak má být pro nás užitečná. Teprve s patřičným odstupem, můžeme skutečně vyhodnotit, jaké to pro nás bylo.

Skutečně pozitivně vnímám to, že jsem zůstala s 3měsíční dcerou sama bez finančních prostředků. To, že jsem uklízela záchody v Americe, obsluhovala v baru, hlídala čtyři děti. Ale také to, že jsem se rozvedla. To, že jsem 16 let hledala sebeúctu, až jsem ji našla. To, že jsem se dokázala vzdát majetku a odešla z domu, který jsem milovala. A mnoho dalšího.

Má starší dcera se přednášky zúčastnila a prohlásila: “ale mami to fakt vypadá, že máš život snů…” A já ji řekla: “ano taky takový život mám.”

Každý z nás může žít svůj život snů.

Životní lekce nehodnotím jako vysloveně špatné nebo dobré. Kdo z nás ví, co bude dál.

S tímto vědomím přišla další. Včera jsem ve 12 hodin objednala zájezd pro sebe a svou dcerku, s odletem za tři dny. V 17 hodin jsem byla v nemocnici a nemohla chodit. Mám natrhlé šlachy na nártu. 14 dní budu chodit o berlích. Když mi navečer zavolala kamarádka, plakala jsem. Plakala a sdílela.

Věděla jsem, že potřebuji relax, potřebuji se zastavit a odpočinout si. Netušila jsem, že to bude takto okamžité. A tak dnes pracuji ze sedačky, leduji nohu a důvěřuji sobě, že i tuto lekci ustojím. Věřím svému úsudku a na dovolenou vyrazím.

A dál žiji život snů.

Jen tentokrát víc vnímám přítomnost, co se zrovna děje. Pozoruji sama sebe, když nemůžu uklízet, utíkat vyřešit problém dcery, nasypat kočkám granule a daleko víc. A přijímám i tuto životní situaci.

A víc a víc si uvědomuji, že každý z nás v životě zažívá různé různě bolestné okamžiky a je jen na každém z nás, jak se s nimi vypořádá. Jestli je přijmeme jako výzvu nebo se jimi necháme pohltit.

Výhodou je, že každý okamžik se můžeme rozhodnout. Máme možnost volby. I díky tomu pak prožíváme buď život plný nečekaných převratů, neštěstí a smutku nebo život snů, který nás mnohdy sice překvapuje, ale dokážeme vidět jeho pestrost i barevnost a právě v tom najednou objevíme to kouzlo. A to vám všem ze srdce přeji.

Žijte život snů!

S láskou a úctou

Dáša