ZÁVIST, KTERÁ MOTIVUJE NEBO NIČÍ?

Závist nebo-li touha po něčem co má někdo jiný. Emoce, která nám způsobuje časté utrpení a může nás dovést až ke smutku či depresivní náladě. Obvykle je provázena cílem získat předmět touhy, či toho druhého o to připravit, někdy i za cenu, že uděláme něco co není v souladu s morálkou. Nebo možná jen druhého pomluvíme a snížíme tak hodnotu toho co dosáhl.

Každý z nás tuto emoci občas pocítí. Každý z nás však s ní naloží jinak.

Katolická církev ji považuje za jeden ze sedmi hlavních hříchů. Mimo pýchy, lakomství, hněvu, smilstva, nestřídmosti a lenosti.

Podle mého názoru se hříchem stává tehdy když ji nepochopíme, nepřiznáme si a dovolíme, aby ovládla naše chování. Závist stejně jako všechny ostatní emoce nám totiž buď slouží nebo nás ničí, užírá a narušuje naše vztahy.

Proč tomu tak je?

Obvykle si ji totiž nepřiznáme. Schováváme ji za něco jiného. Vidíme úspěch někoho jiného, život druhých lidí, možná movité věci, které mají a na místo uznání, že se mu daří, začneme jeho život zpochybňovat.

Pomlouváme, posuzujeme, hodnotíme, hledáme chyby na životě druhého. Často si nepřiznáme, že mu to ve své podstatě závidíme a sami bychom si přáli takový život žít. Navíc ještě častěji si myslíme, že to tomu druhému spadlo jen tak do klína. Obvykle nevidíme co tomu, kde dnes je, musel člověk obětovat. Vidíme jen ten haló efekt, který vyvolá fotka na instagramu nebo facebooku.

Závidět se dá cokoli. Nejen auto, dům, ale i třeba cestování, oblékání, životní styl, práci, volný čas, děti, manžela či ženu nebo cokoli. Je pravdou, že v dnešní době sociálních médii a vystavování našich úspěchů na obdiv všem, se tato emoce může objevovat ještě častěji než dřív.

V průběhu let jsem si ze závisti udělala spojence. Vlastně ani nevím jestli jde v mém případě o závist v pravém slova smyslu. Osobně mě totiž neskutečně inspiruje a motivuje. Jestliže vidím nějakou krásnou zemi na internetu, najdu si o ni informace a pokud se mě opravdu líbí, naplánuji si její návštěvu. Jestliže se mně líbí životní styl někoho jiného, začnu přemýšlet nad tím, jak to udělat, abych mohla žít stejně. Pokud se mi líbí šaty od módní návrhařky, zjistím informace, jak se k nim dostat.

Dokázala jsem tak vystudovat, cestovat, koupit dům a dělat práci, o které jsem dřív jen snila. A nejen to. Začala jsem běhat, otužovat se a mnohem víc.

Život mně přijde vlastně velmi jednoduchý. Jakmile pocítím, že se objevuje závist, obracím to do výzvy a příležitosti pro mě. Obvykle si ještě říkám, že když toho může dosáhnout někdo jiný, proč bych nemohla já. Jakmile si toto uvědomím, místo závisti najednou pociťuji přejícnost. Přeji druhým lidem jen to nejlepší, protože tím si to nejlepší přeju i pro sebe a zároveň zvu do svého života.

Závist i přejícnost souvisí s důvěrou, vlastní vnitřní moudrostí, kritickým myšlením a vytrvalostí. Jestliže si dostatečně věříte, věříte i v život jako takový, dokážete vyhodnotit možnosti, které v životě máte, umíte hledat cesty, jak dosáhnout svých cílů a jste vytrvalý, pak věřte, že můžete dokázat téměř cokoli.

Někdy to však také znamená, že studujete v noci či o víkendu. Pracujete déle než ostatní a třeba i v čase, kdy jiní lidé odpočívají. Netrávíte čas u televize, čtením zpráv na internetu, bezduchým surfováním na sociálních sítích nebo posuzováním života druhých.

A nakonec díky vnitřní moudrosti i když toho nedosáhnete, získáte nové životní zkušenosti, něčemu se přiučíte a na své životní cestě se posunete dál. Dokážete taky vyhodnotit, že každá cesta není vhodná zrovna pro vás.

Život je totiž otázkou priorit. Každý z nás se může rozhodnout a zvolit si ty své. Vybrat si možná na první pohled jednodušší cestu, bez benefitů nebo složitější, která mnohdy i trochu bolí, ale přináší nám různé výhody.

Žádná cesta není špatná. Důležité je si ji užít a být v pohodě a hlavně pochopit, že máme možnost volby. Je to jen na nás. Nejsme někým, komu se věci dějí, ale svůj život si tvoříme. A v každé životní fázi se můžeme rozhodnout, převzít zodpovědnost a svůj život změnit.

Závist tak můžeme využít jako inspiraci a motivaci a nikoli jako cestu, jak druhé lidi posuzovat, hodnotit a nepřát.

A jak to máte vy?

Dovolte si občas krátké zastavení. Zejména když začínáte hodnotit život druhých. Co vás k tomu ve skutečnosti vede? Dopřejte si prostor pro vlastní sebereflexi. Možná ve skutečnosti jen závidíte a přejete si žít život toho druhého nebo mít něco co má on.

Pokud tomu tak je, pak popřemýšlejte nad tím, jestli jste ochotni pro to něco udělat. Jestli vám to lidově řečeno stojí za to. A pokud ano, vydejte se na cestu. Jestliže však zjistíte, že nejste ochotni tomu nic obětovat, nedokážete si přeskládat životní priority, pak přijměte to, že to nebudete mít. Berte to jako vaše rozhodnutí a vaši volbu.

Na závěr si dovolím připomenout pohádku Nesmrtelná teta, ve které hrála Jiřina Bohdalová závist. Při závěrečném proslovu říká: “Beze mně se jim tu bude dobře žít. Ovšem zůstanu-li, štěstí nebudou nikdy mít.”

Myslím, že něco na tom bude. Věřím, že bez závisti budou naše životy mnohem bohatští, vztahy čistší a celkově se budeme cítit lépe.

A to nám všem ze srdce přeji.

S úctou

Dáša