Ohleduplný řidič

Jsem pátý den na Srí Lance. Každý den jsme strávili několik hodin v autě. Jezdím na předním sedadle vedle řidiče a sleduji dopravní provoz. Je velmi podobný tomu, co znám z Bali a nepřestává mě fascinovat a udivovat.

Celou dobu totiž čekám až se řidič vedle mě nějak projeví…něco řekne…něco okomentuje. Nějak se rozčílí. Ale nic se neděje.

Jezdit autem na Srí Lance je opravdové dobrodružství. Nejen, že musíte neustále uhýbat různě předjíždějícím autům, tuktukům, ale i psům, kravám, někde i slonům a varanům.

Jak to tedy vypadá? Pokud není plná čára..předjíždí se všude. A to i tehdy když nejde vidět za zatáčku nebo když se naproti řítí jiný vůz (často větší než samotné naše auto). Na silnicích potkáte snad všechny dopravní prostředky. Kola, motorky, tuktuky, auta, spousta nákladních aut a ještě více překrásně pomalovaných autobusů nebo červených vládních busů.

Všichni předpokládají, že je ten druhý vidí a tudíž se jim vyhne, pokud to zrovna nevychází jim. A ono to prostě a jednoduše funguje. Řekla bych neuvěřitelná míra ohleduplnosti a přítomnosti.

Navíc opravdu všude jsou nějaká zvířata. Často tak musíme zastavit, protože si třeba pes ustlal na silnici. Jindy tam stojí kráva nebo kozy. Řidiči je objíždí nebo troubí a zvířata popoběhnou ze silnice pryč. Kolem cest se často pasou krávy a kolem není nic co by jim bránilo do silnice vstoupit. Tak nějak tady všichni fungují se zvířaty v zajímavé symbióze, kterou nenarušily ani silnice.

Přestože jsme se párkrát dostali do velmi nepříjemné situace. Několikrát jsme už některá vykřikla při pro nás blížící se nehodě. Náš řidič však byl klidný ani to s ním nehnulo a jasně vyhlížející katastrofě se s klidem vyhnul.

Včera nám do cesty vstoupila starší žena. Přestože viděla, že jedeme, krok do silnice udělala. Náš řidič musel dupnout na brzdy, ale i tak zůstal v klidu a usměvavý. Hned se mi v hlavě objevili někteří muži s kterými jsem cestovala autem a představila jsem si nadávky, kterými by paní zahrnuly.

Možná si říkáte, výjimka a že máme štěstí na klidného řidiče.

Mohla bych si to myslet… pokud bych neviděla, že i v ostatních autech je klid a pohoda. Žádné gesta od ostatních řidičů v podobě zdvižených prstů. Žádné naštvané tváře a jasné pohyby, které by vypovídaly o tom, že se řidiče nějak dotkla silniční doprava. A dokonce žádné výukové chvilky. Co tím myslím?

Jeli jste někdy v autě, kdy váš řidič školil ostatní řidiče?

Já ano a to několikrát. A rozhodně to nepatří mezi mé příjemné zážitky. Vypadalo to například takto: Když on na mě svítil, tak teď mu ukážu já jaké to je. Nebo záměrné držení se u středové čáry, aby ten druhý nemohl předjet. Nebo najíždění blízko zezadu, aby ten druhý věděl. A mnohem víc. V domnění, že toho druhého řidiče konečně naučí dopravním pravidlům se mnohdy nejeden řidič dostane sám do rizika a ohrožení.

A mě jen napadá k čemu nám to vlastně je?

K čemu potřebujeme druhé školit, učit a tím i riskovat? Nestačilo by jen prostě být víc ohleduplný? K sobě i druhým? Uvědomit si, že všichni jsme jen lidi a občas děláme chyby. A nejen chyby. Prožíváme i různé emoce. Možná má ten druhý za sebou opravdu náročný den. Nebo zrovna spěchá ze závažného důvodu. A nakonec i pokud ne… co zůstat v klidu a cestu autem si víc užívat? Co se přestat vztekat za volantem?

Sepsala jsem pár rad, jak si užít řízení:

1. Když řídím, tak řídím.
2. Sleduji, co se na silnici děje.
3. Dodržuji dopravní předpisy.
4. Přesto se udržuji v plné přítomnosti.
5. Pokud mě někdo předjede, udělá něco “ohrožujícího” rozdýchám to.
6. Zpomalení může mít nějaký důvod. Děkuji za to.
7. Usmívám se za volantem.
8. Auto beru jako parťáka, který mě bezpečně doveze kam potřebuji. Chovám se k němu s úctou. Svému parťákovi nenadávám, nebouchám do volantu ani nikam jinam.
9. Jsem ohleduplný k sobě i druhým. Pokud cítím únavu, zastavím. Jestliže mě někdo naštve, neřeším.
10. Prostě užívám si, že mám auto, můžu řídit a dopravovat se tak jednoduše!

Nakonec je přece velké štěstí, že můžeme cestovat autem, dopravovat se z jednoho místa na druhé a to skutečně komfortně. Naučme se, že se dá cestovat i jinak. A to s radostí a vděčností. To nám všem přeji.

S láskou a úctou

Dáša

PS: Jestliže se chcete přiučit některým principům z pozitivní psychologie, využijte nabídku mých seminářů zde.