KOMUNIKACE

Ukončené vztahy jsou většinou důsledkem nesprávné komunikace. Vytváříme si domněnky, máme vlastní přesvědčení, zamlčujeme své city, neumíme správně prezentovat názory a často hodnotíme druhého, kritizujeme. Sami sebe přesvědčujeme o tom, co si ten druhý myslí, jak nás má či nemá rád. Děláme závěry, kterými zraňujeme sebe, ale ve své podstatě i toho druhého. A hlavně tím vším ničíme naše vztahy.

Vím, o čem mluvím. Mé vztahy skončily právě kvůli tomu, že jsme se nenaučili komunikovat. Není to tak dlouho, co jsem byla na zajímavé přednášce právě o komunikaci. Přednášející zmiňoval laboratoř lásky.

Psychology zajímalo, proč se lidé tolik rozvádí. Vytvořili laboratoř, ve které zkoumali novomanžele. Zaměřovali se zejména na to, jak spolu páry komunikují. Dokázali s vysokou pravděpodobností určit, který pár spolu vydrží a který naopak ne.

A jak tedy vypadala komunikace u párů, které spolu setrvaly?

Nejdůležitější podle psychologů jsou situace, které působí jako málo důležité. Psychologové si všímali zejména toho, jak mají páry tendenci se od svých protějšků odtahovat nebo naopak. Jde o zdánlivě nedůležité situace, ve kterých například jeden z párů chce druhému něco ukázat. “Pojď, podívej se na toho motýla.” A právě páry, ve kterých ten druhý projevil zájem a šel se podívat (přestože ho motýl vůbec nemusel zajímat), byly právě páry, které spolu setrvaly. Pokud se partner naopak nezvedne, nezajímá se o to, nezajímá se o vás. A po nějaké době se začne vytrácet láska i intimita.

A jaké jsou tedy příznaky, podle kterých jsou schopni psychologové s 95 % úspěšností určit, který pár spolu vydrží a který ne?

1. Pohrdání jednoho z partnerů je velkým ničitelem vztahu. Pokud se jeden z partnerů chová chladně, druhým pohrdá, zabíjí tím jejich vzájemnou lásku. Mnohokrát jsem zažila opovržení. Nejen v mém mnohaletém vztahu, ale i u některých svých přátel, kteří už dnes spolu nejsou. Myslím, že i pohrdání blízkých rodinných příslušníků narušuje vztahy mezi partnery. Stačí jen pohrdavý výraz jednoho z partnerů.

2. Kritika druhého je dalším. Negativní hodnocení partnera může doslova zabít lásku. Ale nejen lásku. Zabíjí vlastně i toho druhého. Nejen kritizování, ale celkově negativní postoj k životu, k partnerovi, k dětem. Jde o hodnocení, které vás časem přesvědčí, že za moc nestojíte. Je jasné, že vztah plný kritiky, nemůže být vztahem dlouhodobým. A pokud je, pak se stává peklem pro oba.

3. Sebeobrana je rovněž jasným důkazem toho, že pár neumí správně komunikovat. Je otázkou proč má jeden z páru potřebu se bránit. Může jít samozřejmě o velké množství vlastních přesvědčení, minulých zkušeností, které ovlivňují naše vlastní reakce na vyřčené, ale také o obranu na přehnanou kritiku toho druhého.

4. Mlčení a vyhýbání se problému může být v konečné fázi stejně destrukční jako předchozí body. Toto časem vede k tomu, že i partner, který měl zájem o vztahu a případných problémech mluvit, tento zájem ztrácí. A bohužel i věci, které jsou nevyřčené, vztah ve skutečnosti narušují. Mění se nejen partner, který je nevyslovil, ale rovněž jeho protějšek. To, že neumíme komunikovat, nás často vede do situací, ze kterých neznáme cestu. Bojíme se některé věci řešit, abychom se nepohádali. Tak je raději zamlčíme. Tím však náš vztah také narušíme. Porušíme důvěru mezi partnery.

Všechny výše uvedené komunikační nedostatky se projevily u zkoumaných párů, které spolu nevydržely. Navíc vše se projevilo i na fyziologické úrovni. Přestože páry před psychology hovořily na příjemná témata, byl při výzkumu zaznamenán fyziologický stres, v podobě zrychleného tepu, pocení. Psychologové zjistili, že čím byly fyziologické reakce horší, tím se páry dřív rozešly.

Šťastné páry naopak vykazovaly nízké fyziologické reakce. Navíc u párů, které spolu šťastně žily i po letech, byla prokázána laskavost, srdečnost, pozornost a něha, která léty ještě rostla. Jestliže jsou partneři k sobě vzájemně laskaví, cítí se milování, mají pocit vzájemného porozumění a pocit, že někomu na nich záleží, že jsou pro druhého důležití, vede to k posílení vztahu.

Klíčem k dlouhodobému vztahu je tak vzájemný respekt, správná laskavá a pravdivá komunikace bez pohrdání, kritiky, sebeobrany, ale i bez vyhýbání se nepříjemným tématům.

Je dobré se naučit vést rozhovory s láskou a úctou k druhému. Popisovat situaci objektivně, bez hodnocení druhého. Mluvit o svých vlastních pocitech, vyjadřovat své potřeby a laskavě žádat druhého o změnu.

Bohužel tomuto způsobu komunikace nás nikdo neučil. A to je důvod, proč píšu dnešní článek. Udělejte něco dřív, než bude pozdě. Vnímejte co se děje, jak partner reaguje, dovolte si vidět vaši situaci pravdivě a předejít tak případnému konci.

A buďte laskaví, k sobě i druhému. Jedině tak můžete v páru žít šťastně.

Dáša