KDYŽ NĚCO KONČÍ

Článek jsem napsala už před nějakou dobou. Seděla jsem na letišti. Za hodinu jsem měla letět domů z týdenního pobytu na Mallorce. Uvědomila jsem si, jak se chovám odlišně. Když letím na dovolenou a z dovolené.

Začala jsem přemýšlet nad svými pocity. Když někam letím, těším se. Jsem v očekávání všeho krásného co zažiju. Dovolená, má cesta obvykle začíná. Jsem v cestovatelské euforii. Atmosféra na letišti vše ještě podtrhne. Naopak když se vracím domů, už na letišti přepínám mozek do toho, co mě čeká doma.

A doma mě čeká mimo mé úžasné dcerky, taky práce, péče o domácnost, pejsek, zatékající terasa, střecha, na které možná brzy odpadnou tašky, záhonky, které potřebují mou péči, středeční rituál v Praze, víkendový seminář. Na jednu stranu prožívám vnitřní chvění a radost z toho, že uvidím moje holky, že se vracím a čeká mě úžasná práce a na druhou stranu si nedokážu plně vychutnat a vnímat atmosféru na letišti. 

Ordinuji si přítomnost. Při kontrole si všímám párů, které se loučí. Je to opravdu dojemné.  Napadají mě různé příběhy, které je od sebe dělí. Možná se seznámili na dovolené a teď ji přivezl na letiště. A ani jeden neví jestli se znovu uvidí. Nebo třeba letí za prací. Kdo ví? 

Procházím se po obchodech, prohlížím si místní suvenýry a vnímám vůně. Jdu jíst a věnuji se svému obědu se zvýšenou pozorností. Všímám si taky lidí kolem sebe. A zase mně hlavou běží různé příběhy. 

Uvědomuji si, jak je život pestrý. Nikdo z nás neví co nám přinese, jak se bude vyvíjet. A v tom je jeho krása. 

Můžu mít zhruba představu o tom, jak se věci stanou a budou, ale přílišné lpění na tom, aby to bylo přesně podle mého zadání, může vést k úzkosti, obavám a strachům. Dokázat přijmout to, že prostě nevím, může být velmi osvobozující.

Přijmout to, že život je změna. Každou vteřinu, minutu se mění. Já se měním i vy. Moje dcera bude jiná než byla před týdnem. I můj pes o týden zestárl a změnil se. Stejně tak vztahy mezi lidmi se mění. S někým se třeba vylepší a s jiným se naopak zhorší. A i to patří k životu. Neustálá změna a vývoj. 

A taky možnost, že cyklický život přináší konce různých životních epizod. Pro mě dnes končí epizoda Mallorca květen 2019. Nemusí to však nutně znamenat, že končí “krásné” období a začíná “méně krásné”. Ale naopak. Vím, že se otevírá nová etapa. Zase jsem se totiž o kousek změnila. Vracím se s větší vděčností, pokorou a bez přílišného lpění. 

Možná i vy máte některé epizody, které právě končí. Přeji vám ať se vám podaří najít odvahu pro další krok do nových začátků. Přijmout je bez hodnocení a posuzování. Spíš s vděčností a pokorou. Teprve čas ukáže, co vám skutečně přinesou.

Dost psaní a zpět do letištní přítomnosti. 

S úctou

Dáša